Princ na železném oři
,,PRINC NA ŽELEZNÉM OŘI."
,,Pracovala jsem na hotelu v kuchyni. Bylo to i s ubytováním - týden práce a týden volna. Ač nerada, sdílela jsem pokoj s kolegyní, která nedodržovala základní hygienické návyky a zamořovala tak celý pokoj nevábnou vůní. Po mých třech stížnostech jsem byla ku podivu přeložena na jiný, rozhodně vábně vonící pokoj ke starší paní, která také pracovala v kuchyni.
Měla jsem tehdy období ne moc dobré - odešla jsem z domu z rodinných důvodů. Neměla jsem partnera a ani kde bydlet - pouze hotel skýtal tuto možnost. Ta paní, se kterou jsem bydlela - říkejme ji paní Anička, mi jednou večer dala časopis, který nebyl zrovna mým oblíbeným, ale budiž, dnes jsem ji za to vděčná ! Povídala, že tam jsou inzeráty k seznámení a ať si nějaký vyhlídnu a napíšu neznámému. Já tak tedy učinila, nic mi v tom nebránilo a já si začala psát s neznámým princem. Začal se mi po te SMS povaze líbit a potom i volal a měl velmi příjemný hlas. Popsali jsme si navzájem svůj vzhled a nevadilo mu, že jsem snědá a mě nevadilo, že má malou pleš. Po oboustranné sympatii jsme si domluvili rande na vlakovém nádraží. Byla jsem tehdy hodně nezkušená, vlastně téměř vůbec, takže jsem se opravdu těšila na to, že přijede můj princ na železném oři a taky, že přijel.
Stála jsem na nástupišti a vyhlížela a v tom se objevil. V tu chvíli jsem si říkala - to snad ne, to není možné - já tady vůbec nejsem, chtěla jsem se propadnou do země ale bohužel se nic nestalo. Přišel ke mě, už z dálky se mi vůbec nelíbil, natož z blízka.Byl vysoký a to mi nevadilo, ale ta pleš ! A celkově to oblečení - byl velice bázlivý a styděl se. Šlo to na první pohled vidět. Opravdu to v tu chvíli nebyl můj typ vysněného prince. Ale, co teď s ním, když přijel za mnou až z Čech do Ostravy. Tak jsem ho pozvala k sobě na čaj. To už jsem bydlela u známého od paní Aničky a naznačila mu, že není můj typ. Já se mu prý líbila, ještě že tak. Pak jsem ho vyprovodila na vlak. Nepřejte si vidět ten zklamaný výraz v jeho tváři. Byl opravdu zklamaný a mírně naštvaný. Měl na to plné právo - vím ! Jenže on byl tehdy takový Ťula-bula. Tak jsme se rozloučili a šli každý svou cestou. Já si našla opět na inzerát přítele, se kterým jsem bydlela u něj a pak na ubytovně, jelikož jeho rodina nesnesla v domě snědou holku a pak jsem díky němu byla málem Bezďák nebýt opět paní Aničky."
,,A jak je to dnes ? Žiji s hodným, milujícím, tolerantním a pracujícím přítelem, se kterým mám nádhernou dcerku Verunku. A hádejte - kdo to je ? Je to ten tehdejší můj první nápadník - princ na železném oři ! Od te doby, co jsem se s ním rozloučila a on odjel do Čech jsme si po delší pauze začali navzájem psát - Jak se máš a co děláš ? Já se spálila ještě vícekrát, co se týče mužů a vždycky byl po ruce mobil a on u něj. Tak jsem si uvědomila, že to je ten pravý a jedinný, kterého chci, ale bylo tu opět Ale ! On se mezi tím oženil ! Naštěstí neměli děti. Rozvedl se k vůli mě a naší milující dcerce a máme před svatbou a hlavně mě se líbí takový jaký JE !
A pak, že není osud."
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
