Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nenáhoda v Plzni

Dobrý večer, milí čtenáři
Opět a zase píši; je večer, pozdní večer a já mám v hlavě zmatek, bolest, touhu a pocit viny, ale i štěstí. Co to je štěstí, že. Muška zlatá!!! Jak se říká, štěstí je pomíjivé, ale když ho citíš, tak co více si přát.
.Naposledy jsem psala o zážitku s mým nej kamarádem Davidem. Asi očekáváte toto téma opět , ale nebude to o něm. Život je zajímavý tím, jak se znenadání mění a vy s tím nemůžete nic dělat. Prostě plyne jako voda.
Jak začít? Někdy stačí málo a člověk zjistí, že žil v naivní iluzi, že je vše jak má být, a ono bohužel není. Psala jsem, že nejde žít pořád ve vztahu z rozumu, ale nečekala jsem tak brzký příchod probuzení.
Jednoho dne jsem si zapnula jako každý den PC a koukla na svůj profil, kde hlasují lidé, a našla jednoho zajímavého hlasujícího. Neprohlížím si cizí lidi – nebaví mě to a ani nebyl důvod, ale tenhle človíček mě něčím zaujal .V první řadě vzhled, to je jasné, ale pak jsem si přečetla i info o něm a můj mozeček začal pracovat na plné obrátky a říkal mi, že to není asi tuctový muž. Několik dní, ani nevím kolik, jsem ho měla v hlavě a pak si řekla, že za to nic nedám, když mu písnu .Tak jsem napsala Ahoj a čekala, zda odepíše. Pravda, říkala jsem si, že asi ne, že musí mít žen spousty dík svému vzhledu a inteligenci, která z jeho profilu přímo čišela.
No a on kupodivu odepsal docela dlouhým dopisem a mé srdce poskočilo, jééé .No, psal samé hezké věci a samou chválu, která vždy potěší, s takovým decentním odstupem a slušností, která se dnes nevidí. Tak jsme si začali psát den ode dne víc a a já se vždy těšila na každé jeho psaníčko. Časem přibývaly i věci o intimním životě. Vím, člověk by se neměl takhle bavit z cizími lidmi, kór přes net v dnešní době,ale můj instinkt mi říká, že to nebude tak hrozný člověk. Nějak se to vše spletlo do kupy, že jsem si řekla, že bych ho ráda poznala .Vím, asi si říkáte, co Marek, můj přitel.Ví, že jsme si psali, ale podrobnosti ne. Nezajímalo ho to a sám si začal psát s jednou paní, ale krachlo to právě na tom, že ani neodpovděla na pozdrav a jak já říkám, slušnost je základ. Bez té daleko člověk nedojde.
Shodou okolností a náhod, ačkoli já tedy na náhodu něvěřím, byl už rok dopředu naplánován Jeníkuv tábor právě v místě, kde bydlí ten můj pisatel, respektive hodinku od jeho místa .Je z Plzně a tábor byl hoďku od ní. Mimochodem já bydlím v Havířově, takže výlet docela daleký, ale sami uznejte, kdy jindy bych se měla s pisatelem viděti, když ne právě nyní, když tam jedu, že? Jela jsem sama bez dětí, tudíž vše bez problémů, až na tu cestu tam. To byl životní zážitek a zkouška mých flegmatických nervů. Ve zkratce: favorit-vedro-Praha-kolony-Barandovský most-odtahová služba –autoservis-opět kolony a Barandovský most a pak kupodivu konečně směr tábor. Do cíle jsem dorazila ze sedmácti táborníků poslední, a to v 00:30 s kontrolou policisty na nádraží, který se zajímal, jestli mě někdo nevyhodil z bytu, když mám kolem sebe samé bágly a batohy. Jojo, pomáhat a chránit .
Druhý den se měla uskutečnit schůzka nás dvou. Ta se opravdu uskutečnila a vše proběhlo dle naplánovaného scénáře s menšími odchylkami. První dojmy? Zvláštní, po šesti letech jsem měla svým způsobem rande. Byli jsme dopředu domluvení, že vše proběhne nezávázně a stane se jen to, co budu chtít. Vím, byl to velký risk jet do ciziho města, sejít s úplně s cizím mužem a dát mu slib, že s ním strávím téměř 3dny. Ale risk je zisk. A hlavně,dala jsem na svůj instinkt a jistil mě můj kamarád, který měl info o něm a jeho číslo uložené v mobilu. Nebýt něj, tak bych do toho asi nešla, vždyť mám dvě děti a zodpovědnost za ně. Tímto mu děkuji.
Jak to probíhalo? Od ubytování odpoledne až do druhého dne do oběda jsme nevylezli z hotelu. Byl milý, slušný, jemný a hlavně, mně se líbil. Nikdy bych do sebe neřekla, že se do této situace dostanu, ale člověk má zkusit vše a riskovat, protože se to občas vyplácí. Po dlouhé době jsem měla pocit, že se někomu asi líbím a že ho zajímám a ne jen sexuálně. I pro něj to bylo určitě milé setkání, navíc oproti mně není zadaný, takže měl vše lehčí. I přesto, že je mladší, tak jsme si měli a máme co říct dík jeho inteligenci. Asi jste zvědaví, cože jsme na tom hotelu dělali téměř 3dny? Co asi, že? Z mé strany ale byl určitý psychický blok, za což jsem i ráda, že vše nešlo až tak hladce, protože bych pak měla ještě horší pocit, že jsem zhřešila. Tento človíček mě probudil k životu úplně neplánovaně a snad i já jeho. I on má na duši a na srdci bolístky, které si možná časem povíme.
Jak to vše dopadlo? Postaral se o vše až po mé usazení do vlaku a já se se slzami v očích vrátila na Jeníkův tábor a měla hlavu plnou zmatků, co že se vše vlastně stalo, a do toho ještě v hlavě děti, Marka atd. Ale zároven mě hřál moc pěkný pocit z tohoto setkání a dík tomu jsem navrhla druhou kratinkou schůzku po cestě domů, se kterou on souhlasil, a tak jsme se opět sešli. Nálada už byla uvolněnější, člověk už věděl víc o tom druhém a i já měla pocit, že mu asi i trochu chybím a že ho poteším na dušišce svou přítomností. Byl a je vždy galantní a žena s ním má pocit bezpečí, což já bohužel doma nemám. Muž by se měl starat o to, co žena nezvládá nebo neovládá, tak jako žena se zase má starat o muže. Když je to jednostranné a máte doma místo muže třetí dítě, tak je to o to náročnější, a pak potěší každá sebemenší péče.
Loučení bylo těžší než to první a budu a mám v paměti pohled, jak zmizel za vlakem v tričku s batůžkem. Neslíbili jsme si nic závazného- já jsem zadaná, nemohu měnit ze dne na den život, mám závazky, jsou na mně závislé dvě dcery, tak jako on má své životní plány, které ho jen šlechtí. Pozitivní je, že si denně píšeme a víme, že ten druhý existuje a občas si vzpomene na toho druhého z nás, aby ho potěšil v šedi dnů. Každé přátelství se musí opečovávat a pěstovat jako rostlinka, pak snad rostlinka nezvadne, ba naopak rozkvete.
Uvidíme, co osud přihodí či nepřihodí do cesty. Ale jsem ráda za toto setkání, protože jsem si uvědomila spoustu věcí, kterým jsem se v hlavě a v srdci až dosud bránila. Na co jsem přišla? No ani nemluv, milý čtenáři! Mi známí to věděli dávno, jen já jsem si stále nalhávala, že žiju v harmonickém vztahu, který je normální i přes to, že miluje jen jedna strana a není to ta má. Mám svého přítele ráda, moc ráda, vážím si ho za to, že je takový, jaký je. Za to, že nepije, pracuje  poctivě ,má své dcery rád a je dobrý otec ale vždy tam bylo něco z mé strany, kdy vládnul rozum a né srdce, a to už od samého počátku. Já šla do tohoto vztahu z důvěrou, že to půjde, když mě miluje, a že časem láska a vášen přijdou. Hloupá a naivní věta romantických filmů. Nevím, co přesně teď mezi námi probíhá, ale já mu nikdy neřekla, že ho miluji, vždy jen to, že ho mám ráda, a to je asi kámen úrazu. Mít rád a milovat je velký rozdíl!
Nebudu polemizovat a řešit. Nic momentálně nevyřeším, osud a čas ukáže. Ale abych zase nečekala dalších šest let.  Vím, že žijem jen jednou. Mějte se hezky, milí čtenáři, a věřte, že risk je občas někdy i velký a krásný zisk, který poteší a zahřeje na duši .